Piaristické gymnázium a kolej

Dějiny piaristického řádu v Bílé Vodě

Řád piaristů byl založen Španělem Josefem Kalasanským v roce 1557/1617 jako Řád řeholních duchovních pod ochranou Matky Boží pro náboženské školy. Svým zaměřením, pedagogickou činností, byl jedním z prostředků katolické reformace. Na rozdíl od jezuitů, jejichž působnost se soustředila na  vysoké školství, se piaristé věnovali především výuce na základních školách. Orientace na jiné sociální skupiny a širší okruh obyvatelstva společně s dodržováním slibu chudoby jim přineslo velkou oblibu.

O založení bělovodské koleje piaristů, první ve Slezsku vůbec, se  zasloužil tehdejší majitel panství, olomoucký kanovník a pozdější biskup olomoucký a arcibiskup salcburský Jakub Arnošt z Liechtenštejna – Castelcornu. Úmysl pojal už roku 1714, k realizaci jeho projektu však došlo až o devět let později, přesně 15. prosince 1723, kdy byla pořízena zakládací listina. První stavbou, která se spojuje s působením piaristů v Bílé Vodě, je dům č.p. 60, původní provizórium, které sloužilo potřebám řádu až do roku 1727, kdy byla dokončena stavba koleje.

Komplex piaristického kláštera tak, jak jej známe dnes, byl postaven celkem ve třech etapách. V letech 1724 – 27 byla postavena kolej, to jest východní kvadratura blíže kostelu. O něco později (1729 – 33) vznikla také západní polovina kláštera, piaristický seminář. Stavbu konventu řídil rektor piaristického domu v Kroměříži, Cornelius a Scto Antonio, jméno autora architektonického návrhu však neznáme. Pravděpodobně byly pro potřebu řádu upraveny starší plány významného architekta olomouckých biskupů, Itala Giovanni Pietra Tencally. Ten během svého života vytvořil také celou řadu návrhů piaristických budov, mimo jiné i pro kolej v Kroměříži.

Působení piaristů v Bílé Vodě představuje poměrně krátké období, přesto si dokázali získat věhlas po nejširším okolí, a to nejen svou pedagogickou aktivitou. Vyučování bylo zahájeno už v roce 1727 a to na  triviální (základní) škole a na šestitřídním gymnáziu. Kromě výuky se  piaristický seminář stal vyhledávaným místem také jako centrum múzických umění. Vedle blízkého Jánského Vrchu to bylo významné místo hudebních koncertů a divadelních představení.