Hřbitov

Hřbitov

Místní hřbitov je velmi zajímavým místem posledního odpočinku.

Nachází se téměř v centru obce hned vedle obchodu Jednota. Při vstupu

z cesty vedoucí obcí stojí socha žehnajícího Krista, kterou věnovali manželé

Carl a Magdaléna Marxovi. U druhé brány vedle cesty do Zlotého Stoku

je hřbitovní kaple vybudována v 19. století a nedaleko ní je klasicistní kříž.

V roce 2000 byl hřbitov prohlášen kulturní památkou mimo jiné pro svou

ojedinělost v celém regionu. Hřbitov sloužil a slouží všem bez ohledu na

jejich společenské postavení, národnost, víru či politické přesvědčení. A tak

je zde pochováno na 750 řádových sester převážně z kongregace Chudé

školské sestry Noter Dame, ale také z ostatních řádů a kongregací, které

byly internovány od padesátých let minulého století v Bílé Vodě. Jsou zde

piaristé, kteří působili na zdejším gymnáziu. U východní zdi je zámecká

hrobka rodu de Ambly. Naproti zámecké hrobky je hromadný hrob 13

obětí pochodu smrti z Osvětimi-Březinky (Auschwitz-Birkenau), který obcí

procházel na úplném konci II. světové války. Původně byly jejich ostatky

zakopány na bývalém hřišti, hrob byl nalezen 14. září 1945 na základě

informací od německých starousedlíků. Mrtví byli podle svědků jen velmi

málo odění a obutí, většina měla zřetelné známky střelných ran nebo

proražení lebky. Po ohledání byly jejich ostatky pietně uloženy ve společném

hrobě. Paradoxem je, že u těchto obětí nejsou známá jména, ale máme

úmrtní listy dvou vojáků sovětské armády a jednoho příslušníka jednotek

SS, u kterých známe vše, jen ne místo jejich posledního odpočinku na

hřbitově. Navíc ještě existuje plánek s hrobem dalšího německého

vojáka. A všichni tu svorně leží vedle sebe a tatam je jejich nenávist, zášť a

už nikomu nevadí, že na starých německých hrobech jsou jména nových

poválečných osadníků. Zdejší hřbitov je jedinečným místem k rozjímání.